Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje na

[Altmann]

Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou.
.

Medaile při svém založení měla opět smůlu, která v roce 1990 ve svém důsledku znamenala zákaz nošení této medaile.

Tato pamětní medaile byla zřízena opět z rozhodnutí Ústředního výboru Komunistické strany Československa. ÚV KSČ o založení této pamětní dekorace rozhodlo dne 26. dubna 1974. Teprve následně, tedy později vláda zařadila medaili do soustavy státních vyznamenání.

Honosný název medaile i honosné zdůvodnění komu a za co dekoraci udělit si zasluhuje vzpomínku na dogmatické zdůvodnění komu a proč!

Oceňují se zásluhy občanů a kolektivu v národním a osvobozovacím boji a při výstavbě socialismu v naši zemi.
Výběr vyznamenaných byl zaměřen (měl být zaměřen) na přímé účastníky národně osvobozovacího boje doma i v zahraniční (zde to platí jen pro příslušníky l. armádního sboru) a dále pro příslušníky jednotek Lidové milice, kteří se významně zasloužili o vybudování ozbrojených sil a jejich bojové a politické připravenosti a dále pro funkcionáře, pracovníky KSČ, orgány a organizace Národní fronty, státní organy, jednotlivce i pracovní kolektivy, kteří se zasloužili o všestranný rozvoj naší socialistické společnosti.
V praxi to znamenalo, že ji dostal téměř každý starší člen Lidové milice, příslušník SNB, soudruzi na stupni OV KSČ (výběrově) od stupně Krajského výboru KSČ téměř plošně. Na příslušníky západního odboje (letci, vojáci Obrněné brigády) se nějak nedostalo. O rozdělení medaile také rozhodovali funkcionáři Okresních poboček Svazu protifašistických bojovníků, kteří na své západní kamarády-vojáky raději ani nevzpomněli.

Medaile je poměrně malá, v průměru 30 mm při síle medaile 2 mm. Je ražena z obecného kovu (bronz).

Popis medaile:
Avers:
Na přední straně jsou dvě postavy a to vojáka a partyzána dle vzoru SSSR, kteří své samopaly mají „na pupku“. Obě postavy ve vztyčené ruce drží květiny, což je připomínka rozkvetlého šeříků z roku 1945. Obě postavy jsou převýšeny symbolem pěticípé hvězdy. Na medaile se nachází nápis:
SPOLEČNĚ V BOJI (levá strana)
ZA VÍŤEZSTVÍ (pravá strana)

Revers:
Na zadní straně medaile je opět umístěna pěticípá hvězdice. Na ploše je nápis ve slovenském jazyku :

TRIADSIATÉ VÝROČIE OSLOBODENIA ČESKOSLOVENSKA SOVIETSKOU ARMÁDOU

Stuha je rudá a závěs je malý, pro státní vyznamenání naprosto nevhodný a netypický.
Rámečková stuha je 27 mm široká rozměr 30,5 x 10 mm.

Medailér Josef Hvozdenský se však své zakázky v rámci dané kontroly ideologického oddělení ÚV KSČ zhostil dobře.

Medaile se udělovala v malé červené etuje. Ke každé medaili příslušel udělovací dekret, kam se vpisovalo jméno vyznamenaného. Problém byl podpis na tomto dekretu neb medaile byla udělován ÚV KSČ a faksimile podpisu nese jméno Gustav Husák.

Již v lednu 1990 byl vypracován spis, který v armádě zakazoval nošení stranických vyznamenání a tak tedy i tato medaile, či přesněji stužka, kterou starší důstojníci nosili musela být odpáraná. Tehdy nikdo nevznesl žádný protest, neb by to v této době znamenalo propuštění z armády. Medaile se v tichu a klidu odstranili. Hloupost je apolitická, má svoji sílu a váhu i po převratu z roku 1989. Ani mně nebylo příjemné, když jsem tuto stužku z uniformy odstraňoval.


Literatura:
Václav Měřička: Československá vyznamenání IV. část 1945-1975
Archiv : Alt.

[teodor]

Medaile se udělovala v malé červené etuje. Ke každé medaili příslušel udělovací dekret, kam se vpisovalo jméno vyznamenaného. Problém byl podpis na tomto dekretu neb medaile byla udělován ÚV KSČ a faksimile podpisu nese jméno Gustav Husák.

Ja by som to ako problém nevidel - od mája 1971 bol Gustáv Husák Generálnym tajomníkom KSČ (do roku 1987), prezidentom od roku 1975. Takže podľa môjho názoru "podpisoval" udelenie medaile z titulu generálneho tajomníka a nie prezidenta republiky

[Altmann]

Tato medaile byla udělena UV KSČ a tak to byl hlavní důvod zákazu nošení, nic jiného v tom prosím nehledejte. Husák to podepsal nikolive jako prezident, ale jako nejvyšší stranický funkcionář. Já nechci rozpoutávat žádné politické vášně, ale že nám bylo smutno, to tedy ANO.Snad je toto mé vyjádření dostatečně srozumitelné i na Slovensku?