Řád Italské koruny-Ordine della Corono d'Italia

[Altmann]

Ordine della Corono d'Italia
Řád Italské koruny


Řád byl založen italským králem Vittorio Emanuelle II. (vládl v letech 1861-1878). Panovník tento řád založil v roce 1868 a jde o všeobecně záslužný řád, který byl udělován ve své nejnižší třídě mnohdy benevolentně a lze říci témř inflačně. I když by tento řád měl ve své ideové myšlence navazovat na starší napoleonský řád Železné koruny a také na pokračovatele to jest rakouský řád Železné koruny a zde mimo jiné byl v Italii samotný řád i symbolem začlenění území Lombardie 1859 do sjednoceného Italského království. Italský řád nikdy nedosáhl vznešenosti jak francouzského tak i rakouského řádu.


Válka z roku 1866 nedopadla pro Rakousko nejlépe a v mírové smlouvě, ze dne 3. října 1866 se císař František Josef I. musel vzdat italských provincií, a přestal používat titul a hodnost lombardsko-benátského krále. Tímto jednostranným diplomatickým aktem tedy de iure uznal vznik Itálie. Na základě této smlouvy přišel o právo udělovat stávající řád Železné koruny, neboť jeho velmistrovství bylo spojeno s královským titulem území, které bylo odevzdáno vítězné Itálii. Protože však tento řád již měl své pevné místo mezi rakouskými dekoracemi(řády), svolil nakonec italský král Viktor Emanuel II. (1861-1878) k tomu, aby právo k propůjčování zůstalo Františku Josefovi zachováno až do jeho smrti. Naštěstí pro nás v roce 1916 tradice našeho řádu nekončí.



Řád se členil dle vzoru francouzské Čestné legie do pěti tříd, které se nazývali:

- velkokříž-
- velkodůstojník
- komandér (komtur)
- důstojník
- rytíř
Cavaliere di Gran Croce
Grand'Ufficiale
Commendatore
Ufficiale
Cavaliere


Stanovy Řádu koruny Itálie (výpis)


Královská vyhláška ze dne 20. února 1868, č. 4251. Na základě této vyhlášky či nařízení je založen nový rytířský řád s názvem Řád italské koruny.
"Regio Decreto 20 febbraio 1868, n° 4251
col quale è istituito un nuovo ordine cavalleresco, denominato Ordine della Corona d’Italia".

Vittorio Emanuele II. z boží milosti a vůle národa král Italský.




Po nedávném připojení Benátek a na památku tohoto milosrdenství je založen nový rytířský řád, který je určen k odměně Italům i cizincům, s důrazem na všechny Ty, kteří mají přímý vliv na zásluhy a zájmy národa



Vittorio Emanuele II. z boží milosti a vůle národa král Italský.

( stručný výpis ze stanov)

Článek 1
Zde je upřesněno, že velmistrem řádu je vždy král nebo nástupce na královský trůn,


Článek 2
Zde se hovoří o řádu Mauricia, který bude spojen svoji funkci s tajemníkem řádu a pravidla budou totožná s řádem Svatého Mauricia a Lazara.


Článek 3
V tomto článku je popis řádového klenotu:
Řádový klenot tvoří zlatý, tlapatý kříž s vypouklými konci. Kříž je bíle smaltovaný a mezi rameny má zlaté uzly (uzly lásky). Ve středovém medailonu, který je smaltován modrým, transparentním smaltem je železná (lombardská) koruna.
Na zadní straně je ve středovém medailonu korunovaná černá orlice se savojským štítkem který orlice nese na prsou.

Článek 4
Vlastní řád se člení do pěti tříd:
1. velkokříž zde počet rytířů je stanoven na 60
2. velkodůstojník počet rytířů nesmí být vyšší jak 150
3. komandér zde je stanoven počet rytířů na 500
4. důstojníci, počet by neměl být vyšší jak 2000
5. rytíř, poslední řádový stupeň, zde nebylo stanoveno žádné konkrétní číslo což v praxi znamenalo velmi časté udělování řádu.
Poznámka: Počty jednotlivých řádových stupňů jsou platné jen pro Italské občany

Článek 5
V tomto článku je nařízený způsob členění a nošení řádu:
Tento článek přesně specifikuje jak a jakým způsobem se budou nosit jednotlivé stupně tohoto řádu.

Článek 6
Tento článek uvádí rozměry jednotlivých řádových stupňů

Článek 7
Zde je upřesnění a jsou specifikovány slavnostní pocty, které náleží jednotlivým hodnostářům ( nositelům jedotlivých řádových stupňů)

Článek 8
Článek hovoří o možnosti řád odebrat, pokud se rytíř dopustí nečestného činu nebo nepřátelského aktu proti království (vlasti). O odebrání řádu rozhoduje komise na čele s velmistrem řádu.



Dáno ve Florencii, dne 20. února 1868.
Viktor Emanuel

LF Menabrea - Cibrario
Stuha:
Červená stuha se středovým bílým proužkem.

Etuje:
Starší kusy nacházíme v honosných etujích červené barvy, ale i kusy z posledního období 2.světové války mají solidní etuje. Řádové klenoty se předávají s miniaturkou a malými stužkami vše uloženo přímo v etuji. Mezi nejznámnější italské výrobce se řadí klenotnická firma Cravanzola, ale v Československu vyráběla tento řád v nejnižším stupni firma Hojtaš a to pro potřebu legionářů, kteří, pokud byli důstojníky obdrželi rytířský stupeň téměř všichni, proto je v našich sbírkách možno tento řád vidět i ve zlaceném stříbře ve výborné kvalitě.



U tohoto řádu lze říci, že řád Italské koruny byl ve svých nižších stupních častou dekorací našich důstojníků a to dokonce nejen výlučně legionářů. Armádní generál Podhajský obdržel řádový klenot II. stupně. Tento statečný a schopný československý důstojník bojoval na frontě proti Italům až do trpkého konce.
Z období 2.světové války snad dvě známá jména německých generálů (Albert Kesselring a generál SS Josef Dietrich)



Řád mohli ho obdržet i nekatolíci. Byl zrušen zákonem při vyhlášení republiky roku 1946. Král Umberto II. však neabdikoval a řád uděloval nadále jako dynastický. V Itálii je povoleno nosit tyto řády udělené před rokem 1951. Poslední udělení bylo 18.3.1983. (neprověřeno)


Umberto II. - poslední italský král s právem udělovat řád Italské koruny.
Narodil se 15 září 1904 jako syn Viktora Emanuela III. Byl princem piemontským a oženil se s belgickou princeznou. Vstoupil do armády, kde v roce 1931 dosáhl hodnosti brigádního generála.V roce 1942 ho Mussolini jmenoval velitelem skupiny armád v hodnosti maršála.

Po svržení fašistického režimu v roce 1943 přešel na stranu Spojenců. 6. června 1944 mu otec předal funkci generálního místodržícího a odešel do exilu. Umberto osobně jednal s Winstonem Churchillem a získal si jeho uznání. V Itálii samotné však monarchie svou spoluprací s fašistickým režimem ztratila na popularitě. Přestali ji podporovat dokonce i křesťanští demokraté - tradiční opora králů.

Poznámka:

Po abdikaci svého otce dne 10. května 1946 se Umberto II. stal italským králem. Nová křesťansko-demokratická vláda však vyvolala referendum o formě státního zřízení, ve které se přes bouřlivou kampaň vyslovila těsná většina pro republiku. Ke svržení krále vydatně přispěla především Komunistická strana Italie, která pracovala především na venkově s pologramotnými rolníky. Král s rodinou poté odcestoval do Portugalska.

Umberto II. zemřel 18. března 1983 v Ženevě.
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/tit ... 295#384295


Robert Werlich: Orders and Decorations of all Nations, Washington 1974

http://it.wikipedia.org/wiki/Ordine_della_Corona_ferrea
http://www.mymilitaria.it/liste_04/corona_umberto.htm

[Altmann]

Ukázka: