Militia Domini Nostri Iesu Christi
Kristův řád
Jde o nejvyšší papežské pontifikální vyznamenání udělované Svatým otcem za zcela výjimečné a mimořádné zásluhy korunovaným hlavám případně nejvyšším představitelům křesťanských států.
Jde o nejvyšší, nejstarší, nejvznešenější stávající rytířský řád. Historie řádu je stejná jako je tomu u starobylého portugalského řádu Krista, který byl založen již 14.srpna roku 1318 v době, kdy král Dionyz a Izabela Portugalská (1279-1326) společně nahradili zaniklý templářský řád a tento nový rytířský řád pod názvem "Vojsko Ježíše Krista" nebo také "Kristova milice" prochází starověkou historii nejen Pyrenejského poloostrova.
Již z názvu je jasná aktivita řádu, tedy vojenská ofenzivní obrana proti maurské (arabské) snaze dobýt Iberský poloostrov. Statut řádu byl snad vypracován a schválen osobně papežem Janem XXII. (1316-1334) v Avignonu a to bullou, kterou známe jako "Ad ea ex quibus" dne 14.března 1319 a nový řád v této podobě nese název "Ordem de Cristo". Svatý otec papež Jan XXII. byl velkým příznivcem řádu a některé historické prameny dokonce spekulují, že papež měl bolestné výčitky za likvidaci templářů v Portugalsku a Španělsku i když zde postup proti Templářům nebyl až tak krutý jako např. ve Francii. Snad i proto do řádu Kristova vstoupilo mnoho rytířů Templu zvučných jmen. Především Portugalci považují tento řád za přímé pokračování Templu a tak vlastně jeho návaznost nebyla nikdy zcela přerušena.
Vznešený řád se velmi brzy rozšířil do Španělska, Francie, Itálie i Německa. V Rakousku ani v království Koruny České však své kořeny nezapustil. Již v roce 1499 papež Alexandr VI (1492-1503) a následující papež Julius II. (1503-1513) Kristovy rytíře osvobodili od závazku řeholních slibů, Tímto okamžikem přestal řád být duchovním řádem a i když stále podléhal (zdá se však,že více formálně) Papežskému stolci. Papež Julius II. jako velkou poctu jmenoval portugalského krále Alfonse Albuquerquue doživotním řádovým administrátorem a tímto právním aktem se řád stává portugalským řádem.
V roce 1522, za panování krále Jana III. (1521-1557) byl řád zcela definitivně rozdělen na dva, zcela odlišné řády. Panovník nejprve zrišil rytířský charakter řádu a prohlásil ho za mnišské společenství se sídlem konventu na královském hradě Tomaru aby později v roce 1531 spojil titul či hodnost řádového velmistra s královského korunou. Zdá se, že portugalskému králi šlo především o peníze a majetky řádu neb portugalští panovníci již před tím zcela volně ( a nekontrolovatelně) hospodařili s řádovým majetkem. Zde si snad je nutno připomenout infanta Jindřicha Plavce ( 1394-1460), který obratně tento majetek využíval opři objevných plavbách kolem západního pobřeží Afriky.
Portugalská odnož řádu byla roku 1789 definitivně laicizovaná a řád se stává všeobecně záslužným řádem, který je živý do dnešních dnů.
Papežská větev řádu:
Tato řádová odnož podléhala od roku 1789 jurisdikci Svatého stolce, který jediný měl právo jmenovat řádové rytíře. Papež Lev XIII. ( 1878-1903) řád s konečnou platnosti reorganizoval a přeměnil jej postupně na nejvyšší a nejvznešenější záslužný řád Církevního státu i Vatikánu, který známe pod názvem
" Ordine Supremo de Cristo"
Popis řádového klenotu:
Tento vznešený a starobylý řád je udělován v jediné nejvyšší třídě. Klenot tvoří delší latinský tlapatý kříž pokrytý kvalitním červeným transparentním smaltem v jehož středu je bílý menší smaltovaný kříž. Kříž je převýšen korunou. s válečnými trofejemi. Součást řádu je i zlatá hvězda
Tato vysoká pocta byla udělena Františku Gansnebu Tycho Tengnagelu z Kampu (1573 – 1623) a Severinu Remigiusi Langerovi z Langendorfu na Petrkově a Lípě (I. polovina 18. století).
Literatura:
Měřička V.: Orden und Auszeichnung, Artia Ptraha 1966
P.Bander van Duren. Orders of Knighthood and of Merit. 1995.
