Pamětní medaile a kříže z období Vlastenecké války 1812

[Altmann]

Медаль «В память отечественной войны 1812 г.», серебро
Pamětní medaile a kříže z období Vlastenecké války 1812 .

Medaile byla založena 22. prosince roku 1813. Byla udělována jako výraz poděkování cara Alexandra I. za obranu vlasti. Její pokrokovost ( pokud to tak lze nazvat ) byla i v tom, že všichni vojáci bez rozdílu hodností byli dekorováni medaili raženou ve stříbře .
Medaili obdrželi všichni důstojníci, poddůstojníci i mužstvo armády, ale i domobranci ( opolčenci ), kteří se zbraní v ruce bojovali proti Napoleonovi a jeho maršálům. ( v době do 1. ledna 1813 )
Medaili však mohli obdržet i nebojovníci, především lékaři, zdravotní sestry, které bez ohledu na nebezpečí poskytovali pomoc raněným a zmrzačeným vojákům ruské armády .
Medaile se nosila na modré stuze řádu sv. Ondřeje .


Popis medaile :
Avers:
Medaile v průměru 28 (29) mm má zvýšený okraj. Na přední straně je tak zvané „ Boží oko „, to jest trojúhelník s okem uprostřed. Trojúhelník je položen ve svatozáři paprsků.
Při dolní okraji medaile je jednoduchý nápis :
Vševidoucí božské oko «1812 годъ»- ( roku 1812 )


Revers:
Na zadní straně medaile je ve čtyřech řádcích rozložen nápis :
"Не нам, не нам, Господи, а имени Твоему, дашь славу".
(Tento nápis je převzat z bible (Žalm 113, verš David 9):
Význam citátu z bible :
NE NÁM, NE NÁM PATŘÍ SLÁVA, ALE TVÉMU JMÉNU BOŽE
V horní části je pevně naletované ouško ( ale jsou exempláře, kde ouško je raženo zároveň s medailí se závěsným prstencem .

Medaile se razili a udělovali až do roku 1819. Celkem bylo vyrobeno 260 000 ks této ve své jednoduchosti nádherné medaili .

v roce 100.výročí Vlastenecké války 1812 car Mikuláš II. (nařízení ze dne 15.srpna roku 1912) schválil manifest vztahující se k roku 1814 kde se hovoří, že po smrti majitele (držitele) medaile přechází právo na nejstaršího syna rodiny. Toto pravidlo platí i pro nejstarší prvorozené dívky šlechtických rodů (pokud není syn). Je pochopitelné, že staré originální medaile se nedochovali, případně nebyli v dobrém stavu a tak se pro tuto příležitost razili nové medaile, které však jsou přesným originálem původní ražby. To je i odpověď na otázku, proč jsou tyto vzácné medaile relativně k "dostání" na různých aukcích nejen v Rusku.

[Altmann]

Vlastenecká válka z roku 1812 zakončená v roce 1814 skvělým vítězstvím "Spojenců" a dobytím Paříže měla v Ruské rozvrstvené společnosti význam v mnoha oblastech života poddaných cara. Mezi nimi to byl i rozmach národní hrdosti a pýchy na vlast, armádu a cara. Dokonce i ruská šlechta a bohatí měšťané si uvědomují, že to byli vojáci i důstojníci, kteří "vzešli" z prostého lidu a kterým patří poděkování čest i sláva. Mezi lety 1830-1840 vzniká celá řada portrétů hrdinů Vlastenecké války 1812 .

Na obrázku vidíme portrét poddůstojníka gardy Moskevského pluku, který reálně existoval, sloužil caru i vlasti .

Portrét poddůstojníka 2. gardové roty gardového Moskevského pluku Andrejev je ve své polní letní uniformě. Na rukávu má našité prýmky, které dokazuji, že tento statečný muž neznal jiný, než kasárenský život. Obraz byl malován, když Andrejovi bylo již šedesát let a mohl být jako válečný veterán dávno ve výslužbě s plnou penzi .

Na prsou tohoto statečného vojáka vidíme medaile, které nás zajímají :
- Pamětní ( stříbrná ) medaile Vlastenecké války 1812
- Medaile Za dobytí Paříže
- Pamětní medaile za tažení v Polsku z roku 1831



Dalším portrétem je obraz ruského gardového plukovníka D. A. Stolišina. Obraz byl dokončen krátce po roce 1814. Tento skvělý důstojník se nechal portrétovat s nepředpisovou čepicí, která však v letech Vlastenecké války 1812 byla mezi důstojníky oblíbená. Uniforma dle obrazu je staršího data, kolem roku 1811 a plukovník v této uniformě absolvoval celé tažení. Pro nás je důležitý přehled řádů a vyznamenání :

Na krku vidíme zavěšené dva vysoké řády :
- Poure le Mérité ( Prusko )
- Řád sv. Anny II. stupně
Spojka na hrudi plukovníka :
- Řád sv. Vladimíra IV. stupně
- Pamětní medaile Vlastenecké války 1812
- Řád Leopolda, rytířský kříž ( Rakousko )
- Řád Maxe Josefa, rytířský kříž ( Bavorsko )

Plukovník Stolišin byl autorem teoretických článků pojednávajících o dělostřelectvu. V ruské armádě byl dávám za vzor statečnosti a odvahy. Plukovník byl mladším bratrem babičky M. Lermontova .

Ukázka portrét dvou vojáků jen podtrhuje význam Vlastenecké války 1812

Literatura :

E.N. Ševaleva : Katalog řádů, medailí a náprsních odznaků ( Leningrad 1962 )
D.I. Peters : Medaile Ruska XIX – XX. století, Moskva 1989
Václav Měřička : Pamětní a záslužná vyznamenání z
údobí 1789 až 1815, Praha 1965 Václav Měřička : Waterloo 1815 -1975 ČSPDP, Praha
Václav Měřička : Řády a vyznamenání z období napoleonských válek. Slavkov u Brna 1990
Portrait miniature in Russia ( Ze sbírek Ermitáže ) Moskva 1986
V.M. Glinka : Ruské vojenské stejnokroje XVIII do počátku XX. století. Leningrad 1988

[Altmann]

Další medaile z období napoleonských válek je :
Pamětní medaile Vlastenecké války 1812 ( ražba v bronzu )

Medaile byla zřízení carským výnosem Alexandra I. dne 30. srpna 1814. Cílem cara bylo odměnit věrné služby ruských poddaných, kteří se sice přímo do války nezapojili, ale angažovali se ve státních dodávkách pro armádu či si jinak zasloužili nosit vyznamenání ,které by připomínalo slavný rok 1812 .

Bronzová medaile byla určena ruské šlechtě a kupcům za jejich přínos ( mnohdy finanční ) ve prospěch armády. Ruští šlechtici nosili medaili zavěšenou na stuze řádu sv. Vladimíra .

Ruští kupci ( měšťané a obchodníci ) tuto medaili nosili zavěšenou na stuze řádu sv. Anny .
Carským nařízením ze dne 8. února 1816 bylo právo nosit tuto medaili rozšířeno i na dvorní dámy. V tomto případě tyto dámy nosily medaile menšího rozměrů. ( Halbminiatur )

Popis medaile :

Medaile je ražena z bronzu, případně mědi, na přední straně je opět „ vševidoucí „ božské oko a na zadní straně citace z Bible Svaté. Tedy jde o přesnou podobu s medailí raženou ve stříbře a která je zde popsaná .
Počty medailí v Rusku jsou vždy dané v přesných číslech, ale každá odborná literatura má tyto přesné čísla jiná. Bronzových medailí bylo raženo více jak 64 662 ks ( většího rozměru 28 mm ) a dále 7 606 medailí menšího rozměru 22-24 mm ) .

Literatura je uvedena v úvodní části

[Altmann]

Další medaile z období napoleonských válek je :
Pamětní medaile Vlastenecké války 1812 ( ražba v bronzu )

Medaile byla zřízení carským výnosem Alexandra I. dne 30. srpna 1814. Cílem cara bylo odměnit věrné služby ruských poddaných, kteří se sice přímo do války nezapojili, ale angažovali se ve státních dodávkách pro armádu či si jinak zasloužili nosit vyznamenání ,které by připomínalo slavný rok 1812 .

Bronzová medaile byla určena ruské šlechtě a kupcům za jejich přínos ( mnohdy finanční ) ve prospěch armády. Ruští šlechtici nosili medaili zavěšenou na stuze řádu sv. Vladimíra .

Ruští kupci ( měšťané a obchodníci ) tuto medaili nosili zavěšenou na stuze řádu sv. Anny .

Carským nařízením ze dne 8. února 1816 bylo právo nosit tuto medaili rozšířeno i na dvorní dámy. V tomto případě tyto dámy nosily medaile menšího rozměrů. ( Halbminiatur )

Popis medaile :

Medaile je ražena z bronzu, případně mědi, na přední straně je opět „ vševidoucí „ božské oko a na zadní straně citace z Bible Svaté. Tedy jde o přesnou podobu s medailí raženou ve stříbře a která je zde popsaná .
Počty medailí v Rusku jsou vždy dané v přesných číslech, ale každá odborná literatura má tyto přesné čísla jiná. Bronzových medailí bylo raženo více jak 64 662 ks ( většího rozměru 28 mm ) a dále 7 606 medailí menšího rozměru 22-24 mm ) .

Literatura je uvedena v úvodní části

Za povšimnutí určitě stojí obě kolodky, Dělový kříž zhotovený ve zlatě.

[Altmann]

Kříž pro duchovenstvo 1812
Крест для священнослужителей 1812 г.


Tato zajímavá dekorace speciálního určení byla založena Výnosem cara Alexandra I. ze dne 30. srpna roku 1814 .
Kříž byl určen k ocenění příslušníků ruské pravoslavné církve a to již od metropolity výše. Nárok na udělení kříže měli všichni, kteří se ke dni 1. ledna 1813 aktivně zapojili do boje proti Napoleonovi . V tomto případě jde o vojenské duchovní, kteří doprovázeli armádu při válečných sraženích či bitvách, poskytovali poslední útěchu raněným a umírajícím vojákům.

V roce 1816 bylo povoleno dekorovat i duchovní protestantské církve .

K prvnímu udělení kříže došlo prokazatelně v roce 1818 a vlastní udělování trvalo až do roku 1829. Kříže se rozesílali podle soupisů oprávněných osob, které sestavovali „ Církevní Synody „ z jednotlivých gubernii. Celkem bylo raženo a uděleno kolem 40000 kusů .

V roce 1912, při příležitostí stoletého výročí oslav vítězství nad Napoleonem bylo carem Nikolajem II. povoleno, aby tento kříž mohli nosit nejstarší synové oprávněného nositele, kterému byl kříž udělen v období let 1818 – 1829 .

Popis kříže :
Jde o kříž tak zvaného latinského typu, který je rovný, rozměr 76 x 45 mm. Na lícové straně je ve středu „Boží oko „ v trojúhelníku podložené hvězdicí paprsků. Těsně pod okem je nápis 1812 GODA – ( roku 1812 ). Mezi rameny prochází pevný kotouč ( pevné výplně ), které tvoří podklad pro konce cípu paprsčité hvězdy. Na rubní straně kříže je opět čtyřřádkový nápis shodný s medaili z roku 1812
«НЕ | НАМЪ, НЕ НАМЪ, | А ИМЕНИ | ТВОЕМУ».


Kříž se nosí na delší, úzké stuze řádu sv. Vladimíra .
http://www.pecherskiy.nne.ru/text/publi ... /10.2005.4

[Altmann]

Mezi dekorace se vztahem k Vlastenecké válce 1818 řadí ruští sběratelé i tak zvaný :
OPOLČENSKÝ KŘÍŽ

Tento jednoduchý bronzový kříž byl určen pro domobrance Opolčenije ( Opolčence ) a byl nošen na čepicích, tedy nejde o vyznamenání v pravém slova smyslu, ale o čestném označení vojáka, který se zbraní v ruce bojoval proti nepříteli cara a ruské říše. Ruští sběratelé tomuto kříži věnují velkou pozornost a řadí je mezi faleristické památky z let 1812. Odznak byl založen carem Alexandrem I .

Popis kříže :
Jde o jednoduchý kříž rupertského typu ( kříž jeho ramena jsou mírně dovnitř prohnutá a konce ramen ven vybočena ). Okraj kříže je lemován zvýšením a opatřen na konci každého rameny otvory pro přišití na čepici vojáky. Střední kruhový štítek je prázdný. Na horním rameni je korunovaná iniciála „ A I „, na vodorovných ramenech a dole je nápis v azbuce :
ZA VÍRU I CARA . -«За веру - и царя»

Kříž je ražen ze slabého plechu, velikost kříže je 67 x 67 mm, ale známe kříže i větších rozměrů, případně kříže „ vylepšené, zmenšené .

Vážnost tohoto kříže je podtržena i tím, že symbolika křížů tohoto typu se objevuje na mincích a medailích Ruska vztahujících se k historii Vlastenecké války 1812 .

Kříž z roku 1812 byl vyroben v roce 1812 pro bojovníky nepravidelných jednotek milice (opolčence), kteří jej se ctí nosili na pokrývce hlavy. Moskva, Jaroslav a Nižnij Novgorod nosili elegantní z mosazi ražený kříž s monogramem cara Alexandra I. Opolčenci z Vladimíru a Rjazeně měli mezi rameny kříže jako ozdobu vložený věneček.

Petrohradský státní výbor pod vedením Kutuzova (27.srpna 1812) sjednotil vzhled kříže tak, že monogram cara byl umístěn na horním rameni kříže. Na vodorovných ramenech je rozložen nápis:
vlevo-«За веру»- vpravo «и царя» a v této podobě známe "Opolčenský kříž" až do roku 1890 a změnil se pouze carský monogram v období Krymské války 1853-1856, kdy milice(opolčenci nosili na kříži monogram Mikuláše I. ve středu kříže.

Ruští panovníci tento prostý kříž ctili a ponechali v platnosti. Jediná změna je tedy monogram panovníka. Dnem 24.března 1899 bylo carským nařízením povoleno nošení kříže na levé straně a zde již hovoříme o vyznamenání.

[Altmann]

Mnozí z nás rádi sbírali a sbírají staré ruské dekorace a proto každá doplňující informace je zajímavá.

Objevují se stále nové či alespoň doplňující fakta a v současné době je možno čerpat i z nejnovějších prací ruských badatelů a kolegů faleristů. Dovolím si vrátit se k dekoracím z období Velké vlastenecké války 1912.

Dne 15.srpna roku 1912 v jubilejním roce oslav stoletého výročí Vlastenecké války z roku 1812 manifestem cara Mikuláše II. bylo potvrzeno a schváleno
nošení dekorací udělených ve válce proti Napoleonovi. Konkrétně hovoříme o čestných a pamětních medailích a křížů udělených v roce 1814
Souhlasně s tímto povolením či nařízením bylo stanoveno, že právo nosit tyto dekorace v rodě (rodině) přechází vždy na nejstaršího syna šlechtického či kupeckého rodu, je zde vzato v úvahu i to, že toto právo může (sice výjimečně) uplatňovat i ženská větev rodu. Všichni však museli prokazovat, že jejich předci v době napoleonských válek skutečně bojovali a tyto dekorace obdrželi.

Dekorace mohli nosit v souladu s pravidly a nařízeními platnými v armádě, válečném námořnictvu, ale jsou platné i pro občany, kteří nesloužili v armádě. Medaile se nosili na levé straně hrudi, kdy potomci šlechtických rodin na stuze řádu sv. Vladimíra a potomci kupců (občanů) na stuze řádu sv. Anny. Právo prvního syna (dcery) se dědilo dle tohoto nařízení a vlastně je platné do dnešních dnů. V roce 2012 oslava výročí Vlastenecké války 1812 byla v režii klubu vojenské historie, ale i zde se objevili přímí potomci, kteří prokazatelně měli nárok tyto dekorace nosit.
Kříže pro duchovní, zde byla situace přece jen trochu složitější a právo nošení kříže bylo v rukách pravoslavné církve.

V případě, že se původní dekorace v rodině nezachovala, existovalo právo nechat si dekoraci jako novoděl zhotovit v klenotnické či jiné dílně. Je také pravda, že takové dodatečně vyrobené dekorace jsou elegantní a v lepší kvalitě než původní medaile. Vyskytují se i dekorace vyrobené z drahých kovů.

Je celkem zajímavé, že v Rusku v roce 2012 vlastenci a hlavně velitelé historických vojenských klubů se tímto carským nařízením inspirovali a při velké slavnosti u Borodině se několik představitelů (potomků) rodin původních nositelů objevili, což se objevilo i ve zprávách ruské televize.

V roce 2012 se této velké vzpomínkové slavnosti zúčastnili členové KVH z Francie, Belgie, Německa, ale i Polska Česka a lze předpokládat i Slovenska?