New Zealand Medal
Hrdí domorodci vedli v podstatě partyzánskou válku, kterou bychom dnes museli označit pravděpodobně jako akt násilí. Anglické jednotky které zahrnovali královské loďstvo a jednotky pozemní armády, především jednotky milice, které v malých oddílech čelili nespokojeným domorodcům. Příslušníci koloniální milice a další dobrovolníci museli prokázat pro získání medaile, že byli pod palbou nepřítele. Medaile byla založena v roce 1869, ale o udělení medaile bylo v oprávněných případech možno žádat ještě v roce 1900, kdy tato část historie byla uzavřena, ale v roce 1910 a 1913 se opět objevili další žádosti a tak pro Evropany tato historie končí v roce 1915 a pro Maori v roce 1916.V současné době je armáda Nového Zélandu založená na dobrovolném principu a vstup do armády je pro mladé lidi otázkou ctí. Situace mezi domorodými obyvateli a přistěhovalci se v tomto konkrétním případě vyřešila ke spokojenosti všech obyvatel Nového Zelándu.
V anglickém katalogu je uvedeno, že jde o první domácí kampaňovou medaili a ocenění za službu v novozélandských bojích či válkách 1845 - 1847 a 1860 - 1869, Medaile mohla být udělena příslušníkům britské armády, královského loďstva a koloniálním dobrovolníkům.
Popis medaile. Medaile je vyrobena ze stříbra případně bronzu, jednotný rozměr 36 mm
Avers:
V ploše medaile je portrét královny Viktorie se závojem a diamantovou čelenkou. Při okraji medaile je rozložený nápis:
VICTORIA D : G : BRITT : REG : F : D
Revers:
Ve středu medaile je menší vavřínový věnec kde můžeme najít letopočet 1845 až 1868, dále letopočet 1863 - 1865, ale najdeme i medaile, kde ve středu tohoto věnce není žádný letopočet. V horní části při okraji je uvedeno " NEW ZEALAND " a v dolní části "VIRTUTIS HONOR"
V Literatuře se uvádí, že právě medaile koloniální milice nejsou ve střední části datované.
Zavěs této medaile je upraven tak, že je pokryt lístky kapradiny, která je národní rostlinou Nového Zélandu s je symbolicky i na novém státním praporu země.
Modrá stuha má ve střední části červený, 10 mm široký pruh a na stuhu se neupevňuji žádné spony.
Na hranu se dorývalo jméno hodnost a zařazení vyznamenaného. Teprve v roce byla celá tato záležitost ukončena a zbylé medaile, které byli uloženy na úřadě jsou rozprodány.
Počet medailí, které byli uděleny nepřekročil číslo 4500
Poznámka:
V roce 1840 založili britští osadníci na Severním ostrově město Wellington a Nový Zéland, lukrativní pro Spojené království zejména pro úrodnou půdu a mírné klima, byl prohlášen jako závislé území Nového Jižního Walesu pod britskou ochranou. K tomuto postoupení suverenity ovšem mohlo dojít až po vyjednávání s náčelníky domorodých Maorů, kteří především díky misionářským snahám byli uchráněni před vyhubením. Ve smlouvě z Waitangi z roku 1840 je Maorům, tvořícím 12 % populace, zaručena rovnoprávnost, smlouva je také základem novozélandské národní identity.
Když bylo na Jižním ostrově roku 1861 objeveno zlato, zemi zasáhla vlna osadníků, kteří se tu pokoušeli přijít k nějakému jmění. V 60. letech 19. století se osadníci a Maorové přeli o půdu a došlo k několika krutým válkám, v jejichž důsledku Maorové přišli o mnoho svých práv a území, zděděných po předcích.
